Tento článek je čtvrtým dílem seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Co bylo dál

Mé další kroky směřovaly k analýzám přístupnosti, testům použitelnosti a obecnějším konzultacím kolem technických parametrů uživatelských rozhraní. Abych mohl k těmto analýzám dokladovat průkazná data, ponořil jsem se také do webové analytiky. Prostřednictvím naměřených dat jsem chtěl lépe propagovat přínosy user experience odvětví. Říkal jsem si, že pokud klientům naservíruju neprůstřelné srovnání jejich dosavadního webu a jeho nové verze s user experience přísadou, posadí se na zadek a vytáhnou šrajtofle.

V počátcích se to ale nedařilo. Když už se povedlo prosadit nějaký z UX principů, vždy bylo obtížné přesvědčit také vývojáře, že se ta extra práce vyplatí. Zároveň ani výsledky nebyly vždy zcela průkazné nebo se nedostavily hned.

Hřešil jsem

Něco se ve mně zlomilo a začal jsem hledat viníky kolem sebe:

• hněval jsem se na klienty za to, že UX dostatečně nerozumějí;
• hněval jsem se na vývojáře, že si chtějí jen ušetřit práci a výsledek je nezajímá;
• hněval jsem se na uživatele, že neoceňují navržené změny a inovace.

Myslel jsem si, že jsou všichni pyšní, lakomí a líní a bez jejich zájmu nemá smysl dál valit tenhle balvan na vrch kopce. Uzavřel jsem se tedy a soustředil se urputněji na web analytics. Věřil jsem totiž, že potřebuju pouze průkaznější data.

Jak jsem se poučil

Tento hřích je moje srdcovka. Myslím totiž, že mě jeho pochopení obohatilo nejvíce. Díky tomu, že jsem chvíli vše pozoroval s povzdálí, mohl jsem si utřídit myšlenky. Došel jsem k tomu, že hněv nic nevyřeší a chyby musím hledat u sebe.

• Klientům nestačí sliby a vzletné fráze – chtějí záruky, že se jim spolupráce s vámi dlouhodobě vyplatí. Musejí cítit, že mám na jejich úspěchu evidentní zájem a nejde mi pouze o prodej většího objemu služeb. V tomhle ohledu pak pomáhá ochota snížit cenu na úroveň nákladů, ale za předpokladu, že na případném úspěchu budeme motivováni například formou success-fee.
• Vývojáře je nutné motivovat – všem ale jako motivace nestačí samotná účast na zajímavém projektu nebo pochvala od kolegů. Nejsem personalistou a nerozhoduju o finančním ohodnocení svých kolegů – mohu se proto pouze snažit přimět vlastní společnost o stejné vidění problému a o změny v systému motivace zaměstnanců. Sám pak musím makat na popularizaci UX na konferencích, neformálních setkáních i na svých blozích.
• Zájem uživatelů si musím zasloužit – třeba tak, že je vhodným způsobem zapojím do vývoje a rozhodování o nové podobě rozhraní. Ukázkovým příkladem šikovné práce s nechutí ke změnám je využití sociální validace, kterou nedávno předvedl Facebook – prostřednictvím streamu uživatelů, kteří jako early-adopters vyzkoušeli nové rozhraní, napsali jejich přátelům, že již využívají novou podobu webu. Kdo by pak také nechtěl „ten nový Facebook“, který již mají aktivovaný všichni kamarádi.

Stojí to hodně úsilí, ale bez důsledné komunikace všemi směry je jakákoliv snaha o změnu výrazně složitější. A protože i komunikaci lze trénovat, snažím se pravidelně do hloubky promyslet nějaký problém a následně ho co nejsrozumitelnější a nejkratší formou vyjádřit na svém druhém blogu.

Rozcestník

• Sedm smrtelných hříchů UX designéra – Úvod
• Hřích první – Pýcha
• Hřích druhý – Lakomství
• Hřích třetí – Lenost
• Hřích pátý – Závist
• Hřích šestý – Nestřídmost (obžerství)
• Hřích sedmý – Smilstvo