Posted by: Lukáš Zaplatílek on: 18. Březen 2011
Tento článek je pátým dílem seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.
Na základě svých předchozích přehmatů jsem došel k závěru, že je třeba rozšířit si obzory. Kromě článků o HTML, CSS a JavaScriptu jsem začal sledovat také dění kolem web analytics, projektového řízení, marketingu, PR, psychologie, kreativity a designu. V té době také nebylo dále možné přehlížet nástup sociálních sítí a později i mobilních technologií. Hledal jsem mezi vším pojítka a souvislosti.
S každým dalším přečteným článkem, s každou další case study nebo webinářem v angličtině jsem se utvrzoval v tom, že jsme tu pozadu. U nás zněla slova „uživatelské testování“, „personas“ nebo „mentální modely“ pouze po hospodách a mezi zapálenými jedinci, kteří studovali informační technologie, ačkoliv nikdy nechtěli programovat. Žádný studijní obor zabývající se uživatelským rozhraním tu totiž nenašli. V zahraničí už měli specializované studijní obory, agentury i profesionální UX konzultanty, kteří létali mezi konferencemi po celé planetě.
Záviděl jsem jim zejména poučené klienty, kteří o jejich služby stojí. Dokonce jim svěřují nemalé prostředky, aby mohli pracovat na něčem, co mě samotného tak baví. Zatímco u nás to jde stále ztuha. Jsme malý trh. Jsme omezení češtinou.
Dnes už nemám pocit, že ta závist někam vedla. Navíc jsem měl od té doby šanci zúčastnit se několika zahraničních konferencí. Potkal jsem tam spousty zajímavých lidí a většina z nich se ode mě příliš nelišila – naše oblasti zájmu nebyly vždy stejné, ale zvědavost, komunikativnost a ochotu naslouchat jsme vždy sdíleli. Proto jsem jim už nedovedl závidět. Navíc jsem pojal podezření, že v Česku příliš lpíme na bezchybné znalosti teorie – dokážeme se hádat hodiny o píčovinách, protože jde o princip. Když se ale přestaneme bát praxe a začneme do toho šlapat, máme stejné šance. Čeština a její jasná hranice je možná legitimní omezení, ale má triviální řešení – vyrazit do světa a ukázat, že tu nejsme vůbec pozadu. Naopak!
Nejnovější komentáře