Adaptive Mind

Hřích první – Pýcha

Posted on: 22. Únor 2011

Tento článek je prvním ze série „Sedm smrtelných hříchů UX designéra“, která vznikla na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. Vysvětlení důvodů jeho vzniku obsahuje také rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Trocha historie

Internet mě uchvátil hned od první chvíle. Dostal jsem se k němu v roce 1997, kdy mě pohltila hra Diablo, která již v této době umožňovala hru více hráčů propojených přes internetový „Battle-net“. Zároveň mě začaly zajímat webové stránky, které jsem chtěl vytvářet pro svoje „vymazlené“ postavy. Myslím, že to byl důvod, proč jsem se následně přihlásil na Fakultu aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni a začal studovat softwarové inženýrství. Už během studií jsem ale tíhnul k webu. Kde to šlo, tam jsem semestrální práce posouval od hardcore programování k webovým aplikacím. I na nich jsem se ale vždy soustředil více na design a uživatelská rozhraní.

Když jsem potom (po šesti letech) školu dokončil a nastoupil do Et netery, měl jsem pocit, že o této problematice vím všechno. Přečetl jsem si bestseller od Steva Kruga, odebíral články od Jacoba Nielsena, zajímal se o Personas Alana Coppera a o úskalí webových formulářů, jak je popsal Luke Wroblewski, sledoval spousty zahraničních blogů. Když jsem se následně posunul do role „někoho, kdo vymýšlí uživatelské rozhraní“, začal jsem si říkat User Experience Designer (v roce 2007 se o tomhle pojmu zatím jenom šuškalo).

Hřešil jsem

Postupem času mi ale začalo docházet, že User Experience není pouze IT obor. S jeho dalším rozšiřováním začalo být zřejmé, že jde daleko více o (kognitivní) psychologii. Sebestředně jsem se domníval, že pokud budu sledovat všechno, co se kde šustne, přijdu na nějaké magické univerzálně použitelné řešení z oblasti IT, které jednou pro vždy vyřeší, co je vlastně „dobrá user experience“.

S každým dalším klientem bylo ale zřejmější, že nemůžu aplikovat stejné postupy na různé projekty, protože se výrazně liší v obchodních modelech a zejména cílových skupinách. Dvakrát jsem se neúspěšně pokusil použít Personas. Snažil jsem se vyrobit interní knihovnu návrhových vzorů, kterou jsem s každým projektem a novou technologií musel zahodit. Nedařilo se mi u klientů obhájit investice do uživatelského testování.

Poučení

Z tohoto období jsem si odnesl zejména pokoru. Internetové technologie se mění ze dne na den. To co fungovalo včera, nemusí fungovat dnes a zítra pro to vznikne efektivnější řešení. Klienti mají různé potřeby a je třeba jim pečlivě naslouchat, protože oni jsou ti, kteří riskují – oni investují prostředky do svých webů, aby jejich firmy fungovaly stejně dobře jako doposud nebo lépe. Pokud jsem si sám sebou jistý natolik, že poučuju klienta o tom, jak na webu bude fungovat jeho byznys, proč tedy nejdu a nestanu se jeho konkurentem?

Tempo doby prostě vyžaduje, abychom byli stále v obraze. Abychom zkoušeli nové věci a investovali spousty času do neustálého sebevzdělávání. Už neplatí, že lze na tvorbě webů snadno vydělat – vstupní bariéra konkurence je nízká a udržet krok vyžaduje spousty úsilí.

Rozcestník

Vlastnosti:

6 odpovědí to "Hřích první – Pýcha"

[…] This post was mentioned on Twitter by Et netera, Lukáš Zaplatílek. Lukáš Zaplatílek said: První díl série „Sedm smrtelných hříchů UX designéra“ – Pýcha: http://bit.ly/hztXpx […]

Moc hezky napsáno!😉

Díky, už jsem se zmínil, že hledám kolegy do týmu?😉

Pěkné! Připomnělo mi to starší http://www.webdesignerdepot.com/2010/11/the-seven-deadly-sins-of-design/ a tak se těším na další díly. Klidně by se ze seriálu mohlo UX vyhodit – hříchy jsou poplatné i jiným návrhářským oblastem.

Pěkně napsáno. S personami mám podobné zkušenosti – ale možná to prostě neumíme?
S design patterns jsem optimističtější, některé používám zas a znova (obvykle to ale nejsou ty, o kterých se píše na webu).
Zato uživatelské testování byl velký úspěch prakticky všude kam jsme s tím přišli, jde jen o to nějak (třeba i podvratně) provést první test, výsledky pak už mluví samy za sebe.

S čím ale nesouhlasím je „tempo doby“. Jistě, děje se spousta věcí, ale většina toho co se děje, probíhá podle velmi starých vzorců. To, co my v IT někdy vnímáme jako novinku, znají v jiných oborech už desítky nebo stovky let.

Naším hříchem opravdu je pýcha, když si myslíme, že v našem oboru stále vzniká něco nového. Novinek je minimum, většina lidí jen znovu vynalézá kolo.

Vydrž Richarde – tvoje poslední poznámka patří v mém pojetí až pod „Hřích třetí – Lenost“🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Sleduj mě na Twitteru

Moje twíty

RSS Google Reader

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.

RSS 417.cz

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.
%d bloggers like this: