Adaptive Mind

Hřích druhý – Lakomství

Posted on: 24. Únor 2011

Tento článek je druhým ze série „Sedm smrtelných hříchů UX designéra“, která vznikla na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Lakomství (Avaritia)

Další vývojové stádium

Jakmile jsem si uvědomil svoji pýchu, musel jsem se vrátit k dalšímu studiu oboru User Experience. Chtěl jsem se dozvědět víc a začal jsem pátrat po tom, co všechno pod tento obor spadá. Souběžně jsem se věnoval projektům pro naše klienty.

Jedním z prvních větších projektů, v rámci které jsem si vyzkoušel více různých metod budování uživatelského rozhraní, byl redesign inzertního serveru. Během analýzy tohoto obsahově velmi pestrého webu jsem kromě webové analytiky potkal také card-sorting, prototypy a výstupy z uživatelského testování (ačkoliv jsem se na realizaci přímo nepodílel). Průběžně po celou dobu projektu jsem byl v úzkém kontaktu se zástupci klienta (cca 2 měsíce analýzy a 2 měsíce vývoje, přičemž většina funkcionality zůstala zachována).

Hřešil jsem

Čím více jsem se do projektu nořil, tím více jsem se snažil nasávat informace ze všech směrů. Měl jsem pocit, že celý web je přeci o uživatelích. Proto bych měl řešit, jaký dopad na uživatelské rozhraní by měla mít korporátní identita klienta (s tak ošklivým logem přece nemůže ten web fungovat). Jak by se s novým webem měl změnit marketing, jakým způsobem by měla firma na webu komunikovat se svými klienty (copywriting, který úzce souvisí i se SEO). Chtěl jsem perfektně rozumět celému byznys modelu a za vším jsem hledal User Experience.

Následně jsem všechny přesvědčoval, abychom se plně podřídili použitelnosti a přístupnosti. Tímto postojem jsem si ale udělal řadu nepřátel – nenáviděli mě vývojáři, protože jsem jim komplikoval práci. Nerozuměli jsme si mnohdy ani s klientem, protože některé jeho požadavky byly s použitelností v přímém rozporu (např. zobrazování reklamy nebo tlak na sběr osobních údajů, které nebyly nezbytné).

Dovedu si snadno představit, že by snaha o přivlastnění všech zodpovědností došla tak daleko, že by byl vlažný výsledek (čti neúspěch) přisouzen právě vyšším nákladům a komplikacím pod souhrnnou hlavičkou User Experience.

Poučení

S odstupem to vnímám tak, že snaha ovlivnit vše vyústila v prostý fakt, že jsem se všemu věnoval pouze povrchně. Dnes už jsem smířený s faktem, že něco už je rozhodnuté a o něčem by měli rozhodovat jiní. Také s uživateli se to nesmí přehánět, protože projekty musí předně vydělávat. Omezení nejsou vždy špatná, někdy vás donutí přijít s neotřelým řešením. Když se nám podaří udržet obor User Experience menší a konzistentní, snáz v něm budeme excelovat.

Od té doby se mi na jazyku občas převaluje kacířská transformace názvu mé pozice – Client Experience Designér. Už nesmím být lakomý a musím se dělit s ostatními o zodpovědnosti, úspěchy i neúspěchy.

Rozcestník

Vlastnosti:

9 odpovědí to "Hřích druhý – Lakomství"

Ahoj Lukasi, jenom poznamku k tomu: „s uživateli se to nesmí přehánět, protože projekty musí předně vydělávat…“

Domnivam se, ze pokud ma projekt vydelavat, musi mit uspech u uzivatelu. Mel by byt uzivatelum uzitecny a prinaset pridanou hodnotu. Produkty, ktere prinaseji velmi vysokou pridanou hodnotu jsou trvale ty nejuspesnejsi.

Ja bych to asi rekl jinak – uzivatele zohlednit, ale jen do chvile, nez zazite zvyklosti a omezena predstavivost zacnou brzdit inovaci. Vyzkumy a testy mohou odpovedet na mnoho otazek, ale neposkytnou kvalifikovane reseni.

Nekolikrat jsem se setkal se situaci, kdy etnograficke a kvalitativni vyzkumy spolecne s vysledky uzivatelskeho testovani v podstate suplovaly nocni muru kazdeho designera – design by commision. Tak to opravdu ne🙂

Souhlasím. Zkoušel jsem poukázat spíš na fakt, že pokud se to přehání – tedy názory uživatelů se staví výš než byznys požadavky – vznikají z toho zbytečné konflikty. Osvědčilo se mi nejprve s klientem detailně rozebrat byznys požadavky, prioritizovat je a následně řešit, jak je může User Experience pomoci naplnit.
Jako příklad uvedu třeba v článku zmíněnou reklamu. Celá řada webů z reklamy prostě žije – počínaje Googlem. U Googlu ale začali řešit, že i reklama, která se ve vyhledávání zobrazuje, může být pro uživatele užitečná – pokud bude maximálně relevantní.

Článek vyznívá trochu jako „designére, dělej si svoje a do ostatního nevrtej“. Podle mě je ale chybný i tenhle extrém. Designér by měl respektovat názory ostatních členů týmu, ale měl by se také snažit pochopit všechny souvislosti.

Jinými slovy, když dělám design, zajímá mě samozřejmě UX, ale stejně tak mě zajímá, jak se to bude prodávat, jak co nejvíc ušetřit na realizaci a spousta dalších věcí.

Celá ta věda kolem UX je jenom nástroj. A designér musí vědět, kdy který nástroj použít a kdy ho naopak odložit. Jinak nadělá víc škody než užitku.

To zní spíše jako nezvládnutá komunikace – ustát změnu CI či byznys modelu může být s některými klienty drsné. Ale s UX to vcelku souvisí🙂 – jak to prosím souvisí s lakomstvím? Spíš mi to vyznívá jako pýcha…

Možná to souvisí, ale z pozice UX designéra se sám hrnout do rozhodování nedělá dobrotu. Chyb v komunikaci dělám taky spousty, ale co se týče tohoto specifického období mám pocit, že jsem byl zaslepený zejména jasným světlem všeobjímajícího UX, které vyřeší všechny naše problémy.

Záleží na tom, jak moc volnou máš ruku. Já dělám z pozice UXáka kde co🙂, ale chápu, že to může být jinde jinak. Hlavně – pokud si nejsi v některém oboru aspoň trochu jistý a začneš se do něj mermomocí cpát na rozhodovací úrovni, tak to nedopadá dobře…

Btw. stalo se mi párkrát, že klient objednal něco a já mu nacenil něco úplně jiného (udělejte mi web -> udělám vám analýzu, naplánujeme CI redesign a pak teprve bude web) – a někdy do toho prostě nešel. Bez těch dodatečných prací by z mého pohledu v dané chvíli stejně neuspěl a dělat už od počátku „neúspěšný“ projekt je na draka.🙂

Jednoznačně souhlasím, že někteří klienti nevědí, co by vlastně měli chtít, ale remcání nad klienty už je hospodskými debatami dost provařené.

Něco se prostě na začátku zafixovat musí – většinou je to budget, nebo čas (v horším případě oboje). Pak už je na nás, jak dobře obhájíme právě ten náš mix výzkumu, vývoje a podpory výsledného produktu (rozuměj rozsah).

Neremcám🙂 – jaké klienty člověk přitahuje, takové má – a já mám samé dobré🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

Sleduj mě na Twitteru

Moje twíty

RSS Google Reader

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.

RSS 417.cz

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.
%d bloggers like this: