Adaptive Mind

Archive for the ‘Theory and Motivation’ Category

Sedmý článek uzavírá seriál, který vznikl na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na ostatní kapitoly a já už jsem zvědavý, jaké téma mě pohltí příště.

Smilstvo - Luxuria

Smilstvo - Luxuria

Kde jsem dnes

Po všech těch patáliích už mám poměrně jasno v tom, co mě zajímá. Chci se v tom zdokonalovat a vím, co bych měl ke své práci potřebovat. Zároveň si uvědomuju, že k opravdovému zavedení user experience principů do praxe se musím vypořádat ještě s jednou podstatnou výzvou.

V celém procesu, který jsem popisoval v předešlých článcích, jsem se o klientech vždy zmiňoval spíše okrajově. Právě oni jsou ale hnací silou tohoto podniku. Už tuším, že remcání o nepoučených, neodvážných a lakomých klientech, kteří považují user experience za zbytečnost, nikam nevede. Je třeba osvěta a neustálý tlak.

Hřešil jsem

K tomuto poznání jsem ale došel přes další selhání – smilstvo s klienty. Nechal jsem se totiž ukolíbat pocitem, že mé vlastní zkušenosti jsou dostatečné, abych poctivou a komplexní práci suploval svými předpoklady na základě předchozích zkušeností. Byl jsem ochoten klientům nabízet alternativní (a hlavně levnější) varianty řešení uživatelských rozhraní, která se obejdou bez uživatelského výzkumu a testování.

Tímhle postupem jsem si ale často řezal větev, na které sám sedím. Když to šlo bez user experience jednou, proč by to nemělo jít podruhé?

Slovíčko na závěr

Díky tomuto seriálu jsem se dokázal na chvíli zastavit a sebekriticky rozebrat sám sebe. Tuhle kůru bych čas od času doporučil každému – je vpravdě očistná. Vím, že mě za ta léta v internetovém byznysu neposunulo dál puntičkářské bazírování na pojmech a principech, ale možnost zašpinit si ruce u konkrétních projektů s konkrétními lidmi, kteří byli mnohdy dál než já. Nevím, jestli je to pouze můj aktuální pocit, ale řekl bych, že dál mě posunuly případy, kdy jsem něco zpackal. Nerad plýtvám energií na zakrývání nezdarů, protože jedině upřímnost dokáže nabyté zkušenosti přenášet dál.

Rozcestník

Reklamy
Vlastnosti:

Právě čtete šestý díl seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, a jak vidíte, seriál se již pomalu blíží do finále.

Obžerství (Gula)

Další posun kupředu

Na zahraničních blozích, ve webinářích i na konferencích se nevyhnete produktovým prezentacím. Žasl jsem nad novými technologiemi, nástroji nebo metodikami. Uvěřil jsem, že v mé praxi se neposunu dál, pokud nebudu mít disponovat dostatečně mocnými prostředky.

Kvanta a kvanta nových produktů neustále vznikají a vy si také v každé kategorii vzpomenete alespoň na jeden další. S těmi zdarma jsem se pokoušel experimentovat, na ty placené jsem sháněl rozpočet.

Hřešil jsem

Když s tím jednou začnete, nemůžete přestat. Nechtěl jsem být za troubu, který o nějakém produktu alespoň neslyšel. Říkal jsem si, že když budu mít na každý problém ten nejlepší nástroj nebo metodiku, nemůžu se splést a výsledek je zaručený.

Jestli máte opravdu hodně času nazbyt, pusťte se za podobnou chimérou také.

Jak jsem se poučil

Díky praxi v oboru narůstá také můj okruh přátel s obdobným profesním zaměřením. Musím ale konstatovat, že naprostá většina z nich si v každé disciplíně již zvolila svého favorita a všemi prostředky své rozhodnutí hájí. Neznamená to ale, že by kdokoliv z nich zvolil špatně – každému může vyhovovat něco trochu jiného. Opravdové schopnosti každého z nich totiž netkví v robustnosti a síle jejich nástrojů.

Jednoduše jsou dobří ve svém oboru a byli by v něm dobří i bez těchto nástrojů. Stejně jako by kohokoliv z vás přehrál Tiger Woods s holemi z výprodeje v Tescu, stejně jako bych raději podstoupil operaci srdce kuchyňským nožem od uznávaného kardiochirurga než v profesionálním operačním sále nejsterilnějším skalpelem od „experta“.

Nebojím se pro každý projekt vybrat jiný, protože samotný nástroj důležitý není. Ať budu přesvědčený já sám, že je vhodný, nebo jej prosadí jiný účastník projektu.

Rozcestník

Vlastnosti: ,

Tento článek je pátým dílem seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Zavist (Invidia)

Závist (Invidia)

Moje další cesta

Na základě svých předchozích přehmatů jsem došel k závěru, že je třeba rozšířit si obzory. Kromě článků o HTML, CSS a JavaScriptu jsem začal sledovat také dění kolem web analytics, projektového řízení, marketingu, PR, psychologie, kreativity a designu. V té době také nebylo dále možné přehlížet nástup sociálních sítí a později i mobilních technologií. Hledal jsem mezi vším pojítka a souvislosti.

Hřešil jsem

S každým dalším přečteným článkem, s každou další case study nebo webinářem v angličtině jsem se utvrzoval v tom, že jsme tu pozadu. U nás zněla slova „uživatelské testování“, „personas“ nebo „mentální modely“ pouze po hospodách a mezi zapálenými jedinci, kteří studovali informační technologie, ačkoliv nikdy nechtěli programovat. Žádný studijní obor zabývající se uživatelským rozhraním tu totiž nenašli. V zahraničí už měli specializované studijní obory, agentury i profesionální UX konzultanty, kteří létali mezi konferencemi po celé planetě.

Záviděl jsem jim zejména poučené klienty, kteří o jejich služby stojí. Dokonce jim svěřují nemalé prostředky, aby mohli pracovat na něčem, co mě samotného tak baví. Zatímco u nás to jde stále ztuha. Jsme malý trh. Jsme omezení češtinou.

Jak jsem se poučil

Dnes už nemám pocit, že ta závist někam vedla. Navíc jsem měl od té doby šanci zúčastnit se několika zahraničních konferencí. Potkal jsem tam spousty zajímavých lidí a většina z nich se ode mě příliš nelišila – naše oblasti zájmu nebyly vždy stejné, ale zvědavost, komunikativnost a ochotu naslouchat jsme vždy sdíleli. Proto jsem jim už nedovedl závidět. Navíc jsem pojal podezření, že v Česku příliš lpíme na bezchybné znalosti teorie – dokážeme se hádat hodiny o píčovinách, protože jde o princip. Když se ale přestaneme bát praxe a začneme do toho šlapat, máme stejné šance. Čeština a její jasná hranice je možná legitimní omezení, ale má triviální řešení – vyrazit do světa a ukázat, že tu nejsme vůbec pozadu. Naopak!

Rozcestník

Vlastnosti:

Tento článek je čtvrtým dílem seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Hněv - Ira

Co bylo dál

Mé další kroky směřovaly k analýzám přístupnosti, testům použitelnosti a obecnějším konzultacím kolem technických parametrů uživatelských rozhraní. Abych mohl k těmto analýzám dokladovat průkazná data, ponořil jsem se také do webové analytiky. Prostřednictvím naměřených dat jsem chtěl lépe propagovat přínosy user experience odvětví. Říkal jsem si, že pokud klientům naservíruju neprůstřelné srovnání jejich dosavadního webu a jeho nové verze s user experience přísadou, posadí se na zadek a vytáhnou šrajtofle.

V počátcích se to ale nedařilo. Když už se povedlo prosadit nějaký z UX principů, vždy bylo obtížné přesvědčit také vývojáře, že se ta extra práce vyplatí. Zároveň ani výsledky nebyly vždy zcela průkazné nebo se nedostavily hned.

Hřešil jsem

Něco se ve mně zlomilo a začal jsem hledat viníky kolem sebe:

  • hněval jsem se na klienty za to, že UX dostatečně nerozumějí;
  • hněval jsem se na vývojáře, že si chtějí jen ušetřit práci a výsledek je nezajímá;
  • hněval jsem se na uživatele, že neoceňují navržené změny a inovace.

Myslel jsem si, že jsou všichni pyšní, lakomí a líní a bez jejich zájmu nemá smysl dál valit tenhle balvan na vrch kopce. Uzavřel jsem se tedy a soustředil se urputněji na web analytics. Věřil jsem totiž, že potřebuju pouze průkaznější data.

Jak jsem se poučil

Tento hřích je moje srdcovka. Myslím totiž, že mě jeho pochopení obohatilo nejvíce. Díky tomu, že jsem chvíli vše pozoroval s povzdálí, mohl jsem si utřídit myšlenky. Došel jsem k tomu, že hněv nic nevyřeší a chyby musím hledat u sebe.

  • Klientům nestačí sliby a vzletné fráze – chtějí záruky, že se jim spolupráce s vámi dlouhodobě vyplatí. Musejí cítit, že mám na jejich úspěchu evidentní zájem a nejde mi pouze o prodej většího objemu služeb. V tomhle ohledu pak pomáhá ochota snížit cenu na úroveň nákladů, ale za předpokladu, že na případném úspěchu budeme motivováni například formou success-fee.
  • Vývojáře je nutné motivovat – všem ale jako motivace nestačí samotná účast na zajímavém projektu nebo pochvala od kolegů. Nejsem personalistou a nerozhoduju o finančním ohodnocení svých kolegů – mohu se proto pouze snažit přimět vlastní společnost o stejné vidění problému a o změny v systému motivace zaměstnanců. Sám pak musím makat na popularizaci UX na konferencích, neformálních setkáních i na svých blozích.
  • Zájem uživatelů si musím zasloužit – třeba tak, že je vhodným způsobem zapojím do vývoje a rozhodování o nové podobě rozhraní. Ukázkovým příkladem šikovné práce s nechutí ke změnám je využití sociální validace, kterou nedávno předvedl Facebook – prostřednictvím streamu uživatelů, kteří jako early-adopters vyzkoušeli nové rozhraní, napsali jejich přátelům, že již využívají novou podobu webu. Kdo by pak také nechtěl „ten nový Facebook“, který již mají aktivovaný všichni kamarádi.

Stojí to hodně úsilí, ale bez důsledné komunikace všemi směry je jakákoliv snaha o změnu výrazně složitější. A protože i komunikaci lze trénovat, snažím se pravidelně do hloubky promyslet nějaký problém a následně ho co nejsrozumitelnější a nejkratší formou vyjádřit na svém druhém blogu.

Rozcestník

Vlastnosti:

Tento článek je třetím dílem seriálu, který vzniká na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Kam následovaly moje kroky

S tím, jak se moje kompetence posunuly blíže ke klientům, začal jsem zúročovat své zkušenosti nashromážděné z několika melouchů při škole, z první práce na částečný úvazek, vlastních experimentů a spousty času stráveného s RSS čtečkou, diskusními fóry a e-mailovými odběry článků (Vážně! Pane Nielsene! Je tu 21. století, haló…). Pravidelně jsem sledoval CSS galerie, návody, tipy a triky a řadu věcí jsem se snažil ihned vyzkoušet a zavést do praxe i v Et neteře.

Blízkost ke klientům mi ale přinesla pochopení, že na webových projektech není klíčová pouze snaha o přístupnost, použitelnost a pixel-perfect design. U klientů jako jsou Datart, Annonce a Telefónica O2 přišlo prozření, že libovůle namyšlených manažerů není jediným důvodem pro tlak na termíny, cenu a zdánlivě nesmyslné požadavky.

Hřešil jsem

Dopředu se musím přiznat, že s lenivostí prozatím svůj boj prohrávám. Chtěl bych být uznávaným specialistou, jehož čas je ceněný natolik, že práce dva dny v týdnu ho pohodlně uživí. Mělo by to přeci být snadné, protože tvorba webů je natolik nová disciplína, že se v ní nikdo nevyzná. Stačí tedy sledovat, co se děje nového, být o krok napřed než potenciální zákazníci (tak jako obvykle fungovali učitelé výpočetní techniky – alespoň na školách, kde jsem se učil já).

S mým posunem ke klientům jsem objevil zcela nový vesmír. Internetová stránka je najednou součástí produktu, podporou nebo cílem marketingových aktivit nebo prostředkem k dosažení cílů obchodních. Product Management, Marketing, Reklama, PR nebo podniková ekonomika tu jsou ale nesrovnatelně déle než internet. Trvalo mi příliš dlouho, než jsem pochopil, že nestačí sledovat jen nové trendy. Že je třeba přestat vymýšlet kolo a využít cestičky, které již jednou někdo prošlapal. Variantní testování, etnografické výzkumy, persony, uživatelské testování – tyto všechny metody byly už vyzkoušeny jak v tištěné reklamě, tak v televizi (např. první doložená reklama pochází ze starověkého Egypta a jedno z prvních variantních testování reklamy proběhlo v roce 1925 – hezký otvírák na toto téma je, na živo o tisíc procent lepší – Eric Reiss: How The Advertising Industry Thinks).

Samozřejmě nelze opomenout ani současnost. S rozvojem online videa máme možnost sledovat přednášky na všechna možná témata a srovnávat své schopnosti s profesionály z celého světa (na toto téma doporučuji začít přednáškou zakladatele pojektu TED – Chris Anderson: Jak online video pohání globílní inovaci).

Jak jsem se poučil

Tvorba webů vychází ze stínu IT a přestává být doménou úzké skupinky kutilů, kteří měli nějakou shodou okolností blíž k počítačům a internetu. Hranice oboru se rozvolnila směrem ke klasickému marketingu, reklamě a PR. Tyto disciplíny disponují lety prověřenými postupy, které neztratily na efektivnosti ani s dnes dostupnými technologiemi – lidský mozek se totiž s příchodem parního stroje, spalovacího motoru, elektřiny, krájeného chleba ani internetu nijak nezměnil (rozhodně ne k lepšímu).

Nejspíš se mi nepodaří dosáhnout kýženého dvoudenního pracovního týdne, protože se mám stále co učit, ale velkou výhodu vidím v tom, že mě to prostě baví.

Rozcestník

Tento článek je druhým ze série „Sedm smrtelných hříchů UX designéra“, která vznikla na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. V úvodním článku najdete vysvětlení důvodů jeho vzniku. Všechny články také na konci obsahují rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Lakomství (Avaritia)

Další vývojové stádium

Jakmile jsem si uvědomil svoji pýchu, musel jsem se vrátit k dalšímu studiu oboru User Experience. Chtěl jsem se dozvědět víc a začal jsem pátrat po tom, co všechno pod tento obor spadá. Souběžně jsem se věnoval projektům pro naše klienty.

Jedním z prvních větších projektů, v rámci které jsem si vyzkoušel více různých metod budování uživatelského rozhraní, byl redesign inzertního serveru. Během analýzy tohoto obsahově velmi pestrého webu jsem kromě webové analytiky potkal také card-sorting, prototypy a výstupy z uživatelského testování (ačkoliv jsem se na realizaci přímo nepodílel). Průběžně po celou dobu projektu jsem byl v úzkém kontaktu se zástupci klienta (cca 2 měsíce analýzy a 2 měsíce vývoje, přičemž většina funkcionality zůstala zachována).

Hřešil jsem

Čím více jsem se do projektu nořil, tím více jsem se snažil nasávat informace ze všech směrů. Měl jsem pocit, že celý web je přeci o uživatelích. Proto bych měl řešit, jaký dopad na uživatelské rozhraní by měla mít korporátní identita klienta (s tak ošklivým logem přece nemůže ten web fungovat). Jak by se s novým webem měl změnit marketing, jakým způsobem by měla firma na webu komunikovat se svými klienty (copywriting, který úzce souvisí i se SEO). Chtěl jsem perfektně rozumět celému byznys modelu a za vším jsem hledal User Experience.

Následně jsem všechny přesvědčoval, abychom se plně podřídili použitelnosti a přístupnosti. Tímto postojem jsem si ale udělal řadu nepřátel – nenáviděli mě vývojáři, protože jsem jim komplikoval práci. Nerozuměli jsme si mnohdy ani s klientem, protože některé jeho požadavky byly s použitelností v přímém rozporu (např. zobrazování reklamy nebo tlak na sběr osobních údajů, které nebyly nezbytné).

Dovedu si snadno představit, že by snaha o přivlastnění všech zodpovědností došla tak daleko, že by byl vlažný výsledek (čti neúspěch) přisouzen právě vyšším nákladům a komplikacím pod souhrnnou hlavičkou User Experience.

Poučení

S odstupem to vnímám tak, že snaha ovlivnit vše vyústila v prostý fakt, že jsem se všemu věnoval pouze povrchně. Dnes už jsem smířený s faktem, že něco už je rozhodnuté a o něčem by měli rozhodovat jiní. Také s uživateli se to nesmí přehánět, protože projekty musí předně vydělávat. Omezení nejsou vždy špatná, někdy vás donutí přijít s neotřelým řešením. Když se nám podaří udržet obor User Experience menší a konzistentní, snáz v něm budeme excelovat.

Od té doby se mi na jazyku občas převaluje kacířská transformace názvu mé pozice – Client Experience Designér. Už nesmím být lakomý a musím se dělit s ostatními o zodpovědnosti, úspěchy i neúspěchy.

Rozcestník

Vlastnosti:

Tento článek je prvním ze série „Sedm smrtelných hříchů UX designéra“, která vznikla na základě mé přednášky na Barcampu ve Vsetíně. Vysvětlení důvodů jeho vzniku obsahuje také rozcestník na další kapitoly, který budu doplňovat tak, jak budou vznikat.

Trocha historie

Internet mě uchvátil hned od první chvíle. Dostal jsem se k němu v roce 1997, kdy mě pohltila hra Diablo, která již v této době umožňovala hru více hráčů propojených přes internetový „Battle-net“. Zároveň mě začaly zajímat webové stránky, které jsem chtěl vytvářet pro svoje „vymazlené“ postavy. Myslím, že to byl důvod, proč jsem se následně přihlásil na Fakultu aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni a začal studovat softwarové inženýrství. Už během studií jsem ale tíhnul k webu. Kde to šlo, tam jsem semestrální práce posouval od hardcore programování k webovým aplikacím. I na nich jsem se ale vždy soustředil více na design a uživatelská rozhraní.

Když jsem potom (po šesti letech) školu dokončil a nastoupil do Et netery, měl jsem pocit, že o této problematice vím všechno. Přečetl jsem si bestseller od Steva Kruga, odebíral články od Jacoba Nielsena, zajímal se o Personas Alana Coppera a o úskalí webových formulářů, jak je popsal Luke Wroblewski, sledoval spousty zahraničních blogů. Když jsem se následně posunul do role „někoho, kdo vymýšlí uživatelské rozhraní“, začal jsem si říkat User Experience Designer (v roce 2007 se o tomhle pojmu zatím jenom šuškalo).

Hřešil jsem

Postupem času mi ale začalo docházet, že User Experience není pouze IT obor. S jeho dalším rozšiřováním začalo být zřejmé, že jde daleko více o (kognitivní) psychologii. Sebestředně jsem se domníval, že pokud budu sledovat všechno, co se kde šustne, přijdu na nějaké magické univerzálně použitelné řešení z oblasti IT, které jednou pro vždy vyřeší, co je vlastně „dobrá user experience“.

S každým dalším klientem bylo ale zřejmější, že nemůžu aplikovat stejné postupy na různé projekty, protože se výrazně liší v obchodních modelech a zejména cílových skupinách. Dvakrát jsem se neúspěšně pokusil použít Personas. Snažil jsem se vyrobit interní knihovnu návrhových vzorů, kterou jsem s každým projektem a novou technologií musel zahodit. Nedařilo se mi u klientů obhájit investice do uživatelského testování.

Poučení

Z tohoto období jsem si odnesl zejména pokoru. Internetové technologie se mění ze dne na den. To co fungovalo včera, nemusí fungovat dnes a zítra pro to vznikne efektivnější řešení. Klienti mají různé potřeby a je třeba jim pečlivě naslouchat, protože oni jsou ti, kteří riskují – oni investují prostředky do svých webů, aby jejich firmy fungovaly stejně dobře jako doposud nebo lépe. Pokud jsem si sám sebou jistý natolik, že poučuju klienta o tom, jak na webu bude fungovat jeho byznys, proč tedy nejdu a nestanu se jeho konkurentem?

Tempo doby prostě vyžaduje, abychom byli stále v obraze. Abychom zkoušeli nové věci a investovali spousty času do neustálého sebevzdělávání. Už neplatí, že lze na tvorbě webů snadno vydělat – vstupní bariéra konkurence je nízká a udržet krok vyžaduje spousty úsilí.

Rozcestník

Vlastnosti:

Sleduj mě na Twitteru

Moje twíty

RSS Google Reader

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.

RSS 417.cz

  • Objevila se chyba, RSS zdroj je pravděpodobně mimo provoz. Zkuste to později.